Včerejší večer začala opravdu hrozně. Smutek jsem utápěla ve vodce a myslela si, že ten večer se už nic nezlepší. Ale nakonec díky velké podpoře lidí okolo jsem se z těch slz brzo prokousala a mohla si užít zbytek noci. Poznala jsem pár bezvadných nových lidí a jsem opravdu ráda, že přes to všechno jsem neseděla doma na zadku a na ten koncert jsem se dokopala.

O půlnoci jsme pak přejížděli přes celou Prahu za kámošem na jeho oslavu. A světe div se, moje nálada se do té doby tak neuvěřitelně vymrštila, že jsem najednou měla obrovskou chuť do života a chtělo se mi tancovat. Naneštěstí jsme ale dorazili na diskotéku. V tu chvíli mi to však bylo naprosto ukradené a tancovala jsem na tu příšernou hudbu. Docela mě překvapil pohled na hodinky, protože jsem zjistila, že jsme s kamarádama dokázali kravit 4 hodiny téměř bez přestávky =D Takže domů jsem dorazila totálně vyčerpaná, ale nejspíš šťastná a spokojená.

Chci víc takových nocí..

Po delší odmlce sem konečně přidávám foto mého prvního tetování.

Pro začátek to chtělo něco jednoduššího. Uvidíme co přijde jako další =)

Poslední dvě soboty jsem strávila na karaoke. Na tu první akci jsem vůbec nechtěla jít, a vlastně mě tam musel EwR dokopat. Alkohol pomohl tomu, že nervozita na místě po chvíli opadla, a k mému udivení jsem nakonec i několikrát zpívala =D Jsem strašně ráda, že jsem tam mohla poznat nové lidi, se kterými jsem i nadále v kontaktu.

Opravdu jsem šťastná, že jsem se tam poprvé nechala dokopat.

Pocit samoty v nás může vyvolat spousta věcí - uvědomění si že nikoho nemáte, že jste sami doma a nikdo nechce přijít na návštěvu, koukáte se na romantický film..

↓

Do této rubriky jsem psala již nesčetněkrát, že mám už vymyšlené motivy na tetování, a že už stačí jen dohodnout termín. Pokaždé do toho ale vlezly buď pochybnosti, a nebo jsem musela našetřené peníze investovat do něčeho jiného. Většinu teď článků jsem pak i zpětně mazala, protože to působilo dost divně =D

Ale teď je tomu jinak. Mám peníze a dokonce už i domluvený termín - na dnešení odpoledne, konkrétně ve 4 hodiny. Ale i nyní to má své mouchy. Všechny své návrhy jsem si seřadila podle priorit, ale tohle vybrané bylo až na čtvrtém místě. Ale jsem ráda, protože tatérovi sedí tohle mnohem víc než ty ostatní.

Tak teď jen doufám, že mě po cestě nesrazí auto, nebo tak něco =D

Vkročila jsem do šera, které se brzy změnilo v naprostou tmu. Dveře se za mnou zavřely, a jediný paprsek světla pronikal malou klíčovou dirkou. Uvnitř bylo ticho a žádný z mých smyslů nezpozoroval nic, na co by se mohl zaměřit. Po chvíli jsem ale uslyšela slabý zvuk dechu, který se pomalu přibližoval..

Zbyly mi v tu chvíli jen dvě možnosti. Buď usilovně hledat vypínač, o kterém jsem ale věděla, že je určitě umístěn z druhé strany místnosti, a nebo jen zůstat tiše stát a čekat na to, co se bude dál dít..

To je to co ovládá svět dnešní zábavy..

Člověk se může snažit nebýt jako ostatní a bavit se podle sebe. Ale bohužel, to z něj lepšího člověka v cizích očích neudělá. Možná má chvíli čisté svědomí, ale o pár let později toho třeba začne litovat. Že se mohl víc bavit, chodit na koncerty, poznat nové lidi občas se opít a udělat nějakou blbost.. Třeba je to špatný názor, a naopak by se všichni měli mírnit, abychom se nechovali jako zvířata. Je to otázka životního stylu a povahy.

Každý by se měl zamyslet nad tím, co od života chce, a podle toho se chovat. Abychom za pár let nelitovali. Místo toho je přece jepší zavzpomínat na to co bylo, a jak to bylo fajn.

Co bych dala za to, kdybych ho mohla alespoň ještě jednou obejmout a cítit jeho vůni..

..byl díky Lillince nakonec naprosto nejúžasnější. Napřed jsem se toho docela bála, ale obavy rychle opadly, zvláště po první sklenici coly s rumem..

Zlato, děkuju moc za všechno =o*